
Miluju tě. To je jen fráze, která by měla nahradit všechny moje city. Ale tyhle dvě slovíčka to prostě nedokážou. Je až neuvěřitelně snadné je říct, ale horší je myslet je vážně.
Nedokážu si vybavit jeden jediný den v tomhle půl roce, kdybych nemyslela na tebe.
Nedokážu si ani představit, a té myšlenky se upřímně bojím, že bych tě někdy mohla ztratit.
Přemýšlím, jestli už sem si zvykla na tvou každodenní přítomnost a nebo mě začíná ovládat ještě větší láska, než dřív ke komukoli jinému. Jsem si skoro jistá, že roly v tom hrají obě dvě možnosti.
Když jsem s tebou, snažím se ti být co nejblíž a i když jsem tak blízko, že cítím tvůj dech všude, pořád mi ta vzdálenost přijde veliká.
A když s tebou nejsem, snažím si vybavovat to, jak vypadáš, jak mluvíš, tvoje pohyby. Poslední dobou mi to jde na jedničku.:)
Sám víš, že strašně ráda poslouchám, jak ti bije srdce. Někdy pravidelně, jindy bije jako o závod a někdy se zastaví, jako hodiny. Strašně ráda z tvých úst slyším, když říkáš, že bije pro mě.
Nejde popsat to, jak tě miluju. Chtěla bych ukrást každou minutu tvého života, abys jí mohl trávit jen se mnou.
Je to sobecké a strašně dětinské, ale jinak svojí upřímnou lásku vyznat neumím. A jen ty dvě obyčejná slova, které zvlášť neznamenaní vůbec nic, mi prostě nestačí a jsou jen chabou náhražkou toho citu, co k tobě chovám já.
Ale přesto "Miluju tě."
Věnováno osobě, která pro mě znamená Svět. Lukáškovi♥
Taky mi říkat jen "miluji Tě" přijde moc jednoduché..