Znáte ten citát? Předpokládám, že ano...
Vždycky, když brečím tak si na něj vzpomenu a jakoby mi něco říkalo, že to tak má být, že bych neměla brečet, ale z lásky k němu musím...
Když vidím ten nezájem...když už neslyším jeho krásná slova...když vím, že on není ten poslední a bojím si to přiznat:( Udělám cokoli, jen aby byl šťastný...Jeho lásku k hraní, jeho lásku k přátelům jeho lásku ke všemu, jen ne ke mě. I to jsem schopna tolerovat...
A to všechno jen proto, aby jsem mohla znovu cítit jeho rty na mích a jeho ruce jak mě objímají...Vidíte? A naučila jsem se milovat! A dokážu pro lásku obětovat neobětované i za cenu toho, že vím, že moje láska nikdy nebude opětována...
Asi v tom máte chaos, ale mě to dává smysl. Napsala jsem to co cítím...to co mám v tom kusu ledu místo srdce a třeba ten led už roztál...

Abi...
Znám něco velmi podobného..akorát u mě to už skončilo..a teď se (i když se to snažím na sobě nedát znát) už třetí měsíc jen trápímže je to už tak dlouho co spolu nejsme..mno jo láska je svině a vždycky byla!!!x)